Energie firemních akcí

Quo vadis, člověče aneb co mi dala Česká cesta

Ahoj, čtenáři tohoto článku a potencionální kolego. Rád bych ti na následujících řádcích krátce přiblížil, jaké byly moje začátky v České cestě a trochu ti osvětlil, co tě čeká pokud učiníš podobné rozhodnutí.



A jak jsem se vlastně tedy do řad České cesty dostal? Všechno to odstartovalo tak trochu náhodou, v září předminulého roku, kdy se mi ozval známý, se kterým už dlouhá léta jezdím pořádat dětské tábory, jestli bych si náhodou nechtěl vyzkoušet své (ne)dovednosti na trochu dospělejším publiku. Navíc na akci, která se odehrávala doslova v oblacích, konkrétně na Stezce v oblacích na Dolní Moravě, abychom byli přesní. A bylo to, i přes mojí nezkušenost a nervozitu, skvělé. Poté následovala asi půlroční pauza, zaviněná především školními povinnostmi (jsem ještě student), po které jsem opět naskočil do kolotoče kurzů a akcí. Odjel jsem svoji v pořadí druhou akci a nakonec v prosinci skončil na akci třicáté šesté. Toť příklad návykovosti této práce.

A zde bych rád napsal pár poznatků, které jsem někde mezi první a onou šestatřicátou akcí zjistil.

Pro mě asi nejdůležitější hodnotou České cesty jsou lidé. Být součástí bandy inspirativních kolegů, kde každý vyniká v něčem jiném, ať už se jedná o vzdělání, koníčky, životní styl, zkušenosti nebo například vášní pro cestování. Zkrátka každý z nich je originál, jenž tě může posunout vpřed v nepřeberném množství oblastí lidského vědění. 

S tímto souvisí i firemní kultura a hodnoty, které zde opravdu nejsou jenom slovíčkařením. Opírají se především o přátelské prostředí (no řekněte, kde si s vámi začne ředitel při prvním setkání tykat?), profesionální přístup jak ke klientovi, tak i k sobě navzájem, a především o rozvoj každého člena organizace skrz interní školení nebo udílení zpětné vazby po každé akci.

V neposlední řadě je výhodou i cestování, a to doslova po celé ČR a někdy i za hranice. Po místech velice atraktivních, kdy jeden den běháte s klienty po harrachovských lesích v Krkonoších, druhý den se v pohádkovém kostýmu promenádujede po Loučeňském zámku, abyste se třetí den na Lipně plavili na vorech. Řekněte sami, kdy jste naposledy ve své práci přespávali ve čtyřhvězdičkovém hotelu naproti prezidentskému paláci v Bratislavě, abyste příštího dne připravovali konferenci v Maďarské akademii věd? Mě se to tedy moc často nestávalo.

A takto bych mohl ohledně toho, co mi soužití s Českou cestou přineslo pokračovat dál a dál, jenže je čas končit. Proto zmíním již jen jednu věc a to, že mě “kurzování” s touto organizací naučilo věřit v sebe sama, stejně jako čelit novým výzvám a hlavně je vnímat jako něco, co není problémem, ale jako něco, co může člověka posunout dál. A to se hodí, nemyslíš si? :)

Martin Schauer, instruktor v České cestě od 2017