Evergreeny manažerské praxe

Jaké jsou ty nejvíce se opakující bariéry nebo „slepé skvrny“, které u manažerů řešíme bez ohledu na to, v jakém oboru nebo na jaké úrovni pracují?

Je nějaká dovednost, o které si drtivá většina manažerů myslí, že ji ovládá (např. „naslouchání“ nebo „podávání zpětné vazby“), ale v reálném tréninku se ukáže jako jejich největší slabina?

A co je pak nejtěžší na cestě ke změně?

Nejčastější slabinou je umění poskytovat zpětnou vazbu. Toto umění by mělo být základním vybavením každého manažera a proto je vždy součástí naší nabídky Leadershipu. 

Dále je to omezená šíře či nevědomá dovednost situačního leadershipu. Tedy schopnost „přepínat“ mezi styly při práci s jednotlivými členy svého týmu, natož používat různé styly při práci s jedním člověkem. 

Jde o to, že manažer potřebuje vzít v potaz kontext situace, náročnost úkolu, zralost konkrétního člověka pro daný úkol a na základě toho zvolit optimální styl. Přizpůsobit tomu to, jak člověku úkol zadává, vede ho, kontroluje a přebírá si výsledek zpátky. A v tomto řetězci manažeři „páchají“ spoustu chyb. Pokud manažer používá stejný styl na juniora i seniora, buď jednoho utopí, nebo druhého otráví.

Dalším velmi častým prohřeškem je mikro management (m-m), který trápí manažery napříč odvětvími, firmami, patry.

Prvním krokem je vůbec uvědomit si, že jsem chycený v m-m a přiznat si to. Pak nastává hledání příčiny. A ta je mnohdy různá. Někdy je to nedostatek schopných lidí, přemíra byrokracie, která je navázaná přímo na manažera, ale většinou je to prostě otázka zralosti manažera.

To že se nechce vzdát kontroly, je postoj, který z něčeho konkrétního pramení. Když společně dokážeme najít zdroj, lépe se hledá konkrétní cesta, jak m-m opustit. Ale někdo to prostě nedokáže.